Jen krátce bych chtěl okomentovat pražské turné Daniela Landy s názvem Vozová hradba. I já jsem se totiž účastnil vystoupení tohoto populárního zpěváka v pražské Tesla Aréně, kterou jsem navštívil prakticky po šesti letech, kdy tu měl Dan turné s názvem Bouře. Takže bylo co srovnávat.
Od Vozové hradby jsem očekával mnohé, avšak věděl jsem, že čím více budu očekávat, tím více můžu být ve finále zklamán. Konec konců, kdo dneska smí vystupovat v popředí českého showbyznysu? Samé apoliticky laděné osoby s texty, většinou o ničem. Dan je v tomhle trošku jiný a zajel si svoji vlastní dráhu. Možná tomu pomohlo také to, že začínal právě před těmi dvaceti lety. Tenkrát to bylo možné, dnes si myslím, že by se svým stylem hůře prorážel.
Na koncertu se sešli lidé všech věkových kategorií, stejně jako když zavzpomínám na Bouři před lety. Jen bych řekl, že zde bylo více příznivců, hools, skins a nacionalistů než tenkrát a některé typické projevy těch lidí bylo možné zaznamenat na této akci.
Dan měl vystoupení udělané pěkně, včetně pyroefektů, nasvícení a podobně. Texty uměl lépe než před lety a písně sekal jednu za druhou. Asi v půlce koncertu řekl svůj čtvrt hodinový projev. Ten mě popravdě ani moc nenadchl, neboť byl jemu docela typický a podobná slova jsem od něj čekal. Možná novinkou může být rozjetí nového projektu tohoto zpěváka. Má to být jakási hra, která má budit národního ducha. Inu uvidíme, jestli celá věc bude dotažena do konce 
.
Skutečně nejpříjemnějším zážitkem celého koncertu bylo slyšet píseň Čech, kterou Landa omladil a fanoušci jí věnovali nejvíce ovací. Tuto písničku Dan zahrál hned dvakrát a fanoušci si jí zpívali i při odchodu z haly.
Akce se samozřejmě nezamlouvala všem občanům tohoto národa, takže jsme měli mít v sále bombu. To nám oznámil Dan s tím, že policie povolila v pokračování koncertu. Inu v holešovickém Cross klubu se tento večer moc neslavilo, protože koncert dopadl dobře 
Dobrá atmosféra, skvělý hudební výkon interpreta. Tak bych asi hodnotil Vozovou hradu. Jen jsem čekal více radikalismu, protože plakáty, které zvaly na akci byly proti systému dobře naladěné.
Zajímavé odkazy k této události máte zde:
http://www.rockandpop.cz/landuv-koncert-neohrozila-ani-nahlasena-bomba
http://www.daniel-landa.cz/proslov-praha/
A i soudruzi něco splácali
http://www.antifa.cz/content/daniel-landa-vzdy-myslel-dobre-ale-vzdycky-neco-zpackal
Filed under: Akce, Hudba, Koncerty Spojeno tagy: | Daniel Landa, Ohlednutí za Vozovou hradbou, Vozová hradba 2011/12
Měla jsem možnost být na jiném koncertě z tohoto turné a ačkoliv u jedné písně pozapomněl text, což mi nijak nevadilo, ptže ho omlouvá výduť v hlavě po autonehodě (a taky jsme jen lidi)… a jednu píseň začal znova, ptže kytarista nastoupil špatně, uměl perfektně spolupracovat s tím davem…
Odnesla jsem si super zážitek, který byl mírně narušen tím, když jsem vylezla před halu a viděla ten bordel, to by mě zajímalo, kteří uvědomělí vlastenci, to tam zanechali
Stejně tak by mě zajímalo, kolika lidem tohle vlastenecké nadšení vydrželo a kolik jich ho šouplo i s vlaječkami do šuplíku a vytáhnout ho až při nějakém tom hokeji atd 
Tohle je také výživná článek: http://hiphopmolotow.blogspot.com/2011/11/masovy-wrazi-landovstvi-v-hip-hopu.html#comment-form
DANIELŮV PROSLOV NA PRAŽSKÉM KONCERTĚ TOUR VOZOVÁ HRADBA 2011 DNE 25. 11. 2011
Vážené publikum, vážení kamarádi, dlouho jsem přemýšlel, co vlastně
dnes říct. Není to jednoduchý úkol stát tváří v tvář plné obrovské hale a
nést si batoh slibu, že v Praze něco zásadního, důležitého řeknu. Když
vidím před sebou desetitisíce lidí, a to jsme ještě nebyli všude, když cítím,
na jaké písně reagujete, na jaká slova, nezbývá mi než akceptovat fakt,
že jsem jeden z mála, kteří mají tu možnost svolat mnoho lidí k určité
jednotě.
Dnes večer jsme jednotni při poslechu písní, jindy třeba můžeme vybrat
jiný důvod a být jednotni při jeho prosazení. Abych podtrhl smysl názvu
našeho turné (Vozová hradba-pozn. LP), husité si také vybrali myšlenku a
byli dokonce schopni jejího prosazení i přes odpor celé tehdejší Evropy a i
přes vojenské výpravy do Čech.
Dlouho jsem si lámal hlavu s tím, co vlastně můžu pro vás, nás, dělat.
Kudy vykročit, jak správným způsobem využít obrovský potenciál,
obrovskou možnost, kterou mi svojí přízní a pozorností propůjčujete.
Přemýšlel jsem, co bych vám mohl nabídnout. Co vlastně já mám
zajímavého, abych byl v něčem opravdu platný. No a jelikož jsem
naprosto nevyléčitelný a nepolepšitelný megaloman, napadla mě určitá
možnost, jak přece jen ty husity v něčem následovat, samozřejmě ne
v tom zlém.
Začal bych možná tím, že jsem přesvědčen, že historie není tramvaj bez
volantu. Jsou doby, kdy se nám historie tak nějak přihodí, zatímco jindy
se najdou lidé, kteří ji píší a tvoří. Vozová hradba připomíná ty, kterým se
ji podařilo psát. Je mi teď jedno, jestli to byli zbojníci, či skuteční svatí
bojovníci. Možná obojí. O to nejde. Závidím jim a připomínám je
především pro jejich smělost a odhodlání.
Smrt jediného člověka (Jan Hus-pozn. LP) se stala jiskrou, která pak
rozpoutala tak nevídanou bouři, že její hromy slyšel celý tehdejší svět.
Právě bych se u husitů v tomto inspiroval a našel odvahu stejně jako oni
odlepit oči od země, zvednout hlavu k nebi říct nahlas světu: „My jsme tu!
Žijem! Neumíráme! Ctíme, umíme vytvářet velký věci, jsme schopni
velkých činů. Toužíme. Makáme na tom. Prostě to nebalíme!“
Nechci, abychom husity napodobovali v takových ohavnostech jako třeba
upalování jinověrců ve stodolách nebo vypalování chrámů, ale ve
schopnosti vytvořit sílu, která pohnula tehdy zdánlivě nepohnutelným. Oni
nám jasně ukázali, že v jednotě a odhodlání síla bezpochyby je.
Takže já bych rád, abychom to byli právě my, dnešní ženy a mužové, kdo
najdou v sobě tu odvahu. Hrdě se postaví a pokusí se vstoupit do dějin a
napsat historii.
Nemohu se spojit se stavem, kdy se otevřeně hovoří o tom, že jsme ve
světovém měřítku naprosto bezvýznamná zemička. Na to je u nás příliš
velký potenciál. A tak mám potřebu zase jednou do světa zavolat, že my
jsme středobodem Evropy! Jasně a nahlas!
K tomu je ale zapotřebí obřích činů, velké odhodlání, veliké odvahy,
nezměrná vytrvalost a síla. Ale já nevěřím, že my jsme generací
pokrčených ramen. Věřím, že z lásky k bližním a našim dětem jsme
schopni neuvěřitelných taškařic, které možná mohou posadit na zadek
celý svět. Já tomu stále věřím.
Když jsem se zamýšlel, čím bych mohl posloužit, chtěl jsem být opravdu
poctivý a nevynechat nic. Takže začneme u toho, že mě mnoho lidí
přemlouvalo, abych šel do politiky. Takže politický vůdce? To by byla
smrtící chyba. Hned z několika důvodů. Jednak impulzivní lidí jako já do
politiky nepatří. Je to o průser. Za další jasně se ukazuje, že na vině není
jenom celý tento bludný korupční politický systém, ale i naše vlastní
pohodlnost, zakrnění a žití na dluh na úkor našich dětí. Nevěřím, že
politickou cestou jde opravdu něco změnit. Na to je stav příliš vážný a
morálně nemocná není jenom politika.
Zákonem se totiž láska, úcta, hrdost, nebo třeba sebevědomí nedá
nařídit. Nedá se nařídit láska k ženě, láska k dětem a k zemi už vůbec ne.
Zákonem nenařídíte zodpovědnost, touhu v životě něco dokázat. Takže
nejen politická a právní situace a její představitelé jsou tady na vině.
Chybí mezi námi jedinci velkých formátů jako Baťa, Komenský, Tyrš, Karel
IV., Foglar a mnoho dalších, kteří se snažili naší zemi vtisknout nějaký
charakter, duch velikosti. Který si tu nakonec podepsal jako vráska
moudrosti na tváři země.
V úctě k těmto jménům bych rád přivedl na svět cosi, co by je spojovalo a
navracelo na myšlenkový trh. A proto je třeba jasně odmítnout politickou
cestu. Protože tam by nám svázala ruce, možnosti by byly velmi omezené
a na jádro skutečného problému by se stejně nevztahovaly.
Navíc nechci být původcem nějakých zneužitelných politicky
orientovaných hord, za které vlastně nikdo neručí a jejichž receptem je
třeba spálená zem, vymkne-li se to kontrole. Mojí touhou je opak. Pryč od
toho. Takže to jsme opustili pro mě nebezpečnou cestu politické jednoty.
Potom tu existuje další obří hybná síla, je sice poněkud zastaralá, ale
jmenujme ji. Nelekejte se…Je to síla náboženských explozí, jinde ve světě
si v tom vesele frčí. Tato síla byla také příčinou mnoha podstatných
světových proměn, husity nevyjímaje. No a tak mě kdysi napadlo se vší
vážností revitalizovat templářský řád, ovšem ukázalo se, že se lidé a
mými vlastnostmi na vážnou cestu náboženských lídrů opravdu nehodí.
Že je to spíš o průser a o zmatení veřejnosti.
Takže politická síla ne, náboženská také ne, tak co tedy? Mám zůstat
opravdu jen zpěvák, který jednou za tři roky napustí do svých věrných
dvě hodiny koncentrovaného vlastenectví a dobrodružných příběhů,
abyste vydrželi veseleji skřípat další roky zubama?
No, možná by to nebylo úplně málo, ale přece jenom je to promarnění
potenciálu. Na víc fakt nemám? Takže ptal jsem sám sebe, kdo bych pro
vás chtěl být, kdybych měl třeba kouzelnej proutek nebo kouzelnej
prsten. Protože zřejmě nikdy nepřestanu mít uvažování malýho kluka,
nekladl jsem si té otázce žádný limity. Kdo bych chtěl být, kdybych měl
třeba všechno k dispozici, včetně třeba moci americkýho prezidenta,
anebo větší. No.. a pak bych chtěl být snad jenom třeba čaroděj. Největší
mág, jaký jen jde, abych společně s vámi dokázal kousky, které by se
daly přirovnat opravdu k zázrakům a probudily naši zem ke skutečnému
morálnímu růstu. Jednota desítek tisíc lidí, to je nezanedbatelná síla.
V současné době obcházím zajímavé a nezpochybnitelné české morální a
další autority, jejichž jména se dozvíte, a radím se s nimi o dalším
postupu. Jediný bezpečný způsob, kterým já mohu nabídnout nějakou
konkrétní jednotu, to je hra. Jiný bezpečný způsob neexistuje. Jen ve hře
totiž nejde o život, ale o radost a o výsledek. To je opravdu ta
nejbezpečnější cesta, jak svolat tak velkou sílu, kterou máme podle mého
odhadu k dispozici. Nepodceňujme hru jako formu cesty. My totiž nejsme
hrdinové, ale zahrajeme si na ně. Nejsme velcí mužové a ženy, ale
pojďme je zkoušet představovat ze všech sil. Možná se to některým
podaří, možná vypěstujeme ty pravé, co přijdou po nás. Nemusíme totiž
Evropě a politikům hrát roli tupého stáda ovcí. Naopak můžeme
představovat třeba velikého a silného draka. Protože když cítím z pódia
Vaši sílu, připomínáte mi spíš toho draka, než ty ovce.
První věc, která je podle mě důležitá, je aby naše jednota měla nějakou
osu, středobod, na který se navíjí. A protože za největší problém
považuji, jak už jsem uvedl, náš hodnotový systém, rád bych, aby mezi
námi vznikla určitá dohoda. Dohoda o tom, kdo jsme, nebo o tom, kdo
chceme být a k čemu směřujeme.
A tak jsem se jako čaroděj rozhodl, že se pokusím nalézt bájný klíč
od hory Blaník, ve které spí voje rytířů připraveni vyrazit na pomoc, až
bude Čechům nejhůř. Vede je jejich legendární král, posvátný princip. A
tak jsem hledal symbol našeho vzkříšení, mýtickou smlouvu, která by
jako naděje vzhlížela vysoko k nebi, klíč k Blaníku. Tato myšlenka se mi
zhmotnila jako veliký kámen, velká kamenná stéla, která bude brzy
vztyčena a zaražena do země na posvátném místě. Menhir, kámen starých
čarodějů a druidů, kteří je kdysi vztyčovali jako posvátné úmluvy se zemí
i nebem. Do naší stély bude vytesáno 14 hodnot, a jeden základní princip.
Tyto pojmy budiž naší smlouvou, naším základem pro činy příští.
Nahoře u nebe nejvyšší hodnota láska, věrnost, síla, touha, spravedlnost,
šlechetnost, statečnost, čest, píle, odhodlání, jednota, pravda, pokora a moudrost.
Základní hodnotou u země je víra. Ten z nás, kdo zarazí tuhle stéluhluboko do své duše, odemkne legendární Blaník a probudí toho, kdo jetak netrpělivě očekáván. Tím bych začal. Zkusíme to? Věříte mi? Na mých stránkách http://www.daniel-landa.cz se 1. 12. 2011 objeví první indicie do naší Hry. Jaká bude a do kolika levelů se dostaneme, záleží jenom na nás. Na všech. Mojí touhou je společně s Vámi změnit dějiny.
A ještě mi dovolte, protože v tom nejsem úplně sám, abych vám
představil náš prapor. Na stránkách vysvětlíme. Uvidíte mnoho bojovníků
příští rok jak pod touto zástavou s heslem „Věrnost za věrnost“ budou
bojovat na různých kolbištích. Jsou to mistři světa, jsou to skutečné
špičky sportu. Jako první se pod tímto praporem představí trojnásobný
mistr světa Ondřej Spejbl Hutník 30.12. v pražské Lucerně. Je to
trojnásobný mistr světa v thajském boxu, jeden z našich dračích jezdců,
jeden z nás, který bude válčit za tyto principy. Děkuji vám.
Upřímně jsem zůstal chvíli po koncertě ještě v hale a všude byly poházené a pošlapané české vlaječky. Do toho pár podnapilých lidí v hale no takovej nostalgickéj pocit dekadence
ten asi pocítil každej člověk co to vlastenectví bere vážně 
, ale jinak opravdu dobrá akce 
Já byl na Bouři, Československu a teď i na Hradbě a kdybych to měl srovnat tak nejlíp vychází Bouře (měl nové hity a bylo to Landovo živé vystoupení po velmi dlouhé době), potom Vozová Hradba, kde mě potěšil proslovy a pak Československo, které taky nebylo špatné, takový standard. Tam poprvé hrál tu písničku 1968.
Jinak co se týká diváků, tak na všech jsem viděl směsku všeho možného všech různých věkových kategorií. Skins jsou v menšině, nacionalisté tam taky byli ale docela by mě zajímalo, co máš na mysli Neratováku těmi “typyckými projevy” hools, skins a nacionalistů
)
co je to Cross klub?
Uff tak v rychlosti. Typické projevy: Místy tam někdo pořvával a´t zahrajou bílou ligu
No a pak se zde sešli asi dvě spřátelené grupy skins, kteří se zdravili tak že do sebe naběhli jak chuligáni jen místo pěstního boje si pak potřásali rukami 
Potom nějaké hlášky třeba u stánku s pivem. Nevím nepřijde mi důležité to tu víc rozvádět, ikdyž jsem o tom napsal zmínku.
Pro Danu: Cross klub je klub sídlící v pražských Holešovicích. Koná se zde plno akcí s levicovým zaměřením, od koncertů po přednášky. I ,,normálové” říkají že je to feťácké doupě, protože kolem klubu se potlouká mnoho individuí. Vím minimálně o jedné přednášce v tomto klubu na kterou byl odkaz na stránkách antifa.cz. Dokonce jeden nacionalisticky zaměřený server se zmiňoval o jednoum z afáků, kteří zde aktivně vystupují. To ve zkratce vše