HEROES IN THE SNOW R.A.C. SHOW, 29. 3. 2014

heroes in the snow

Reklamy

Zprávy na Nově

Václav Lahev na scéně

Je možné, že jste již tento text četli, zde je text rozšířen o mnoho odstavců, tak přeji příjemné čtení 😉

Když byl Václav Havel ze zdravotních důvodů propuštěn z Borů (míním, že to bylo v roce 1983, tedy v roce, kdy jsem byl znovu zatčen a poslán do kriminálu), pracoval jsem u Dopravního podniku Metro a to na stanici Kačerov. Měl jsem krásnou a slušivou uniformu dozorčího v barvě hnědé a abych řekl pravdu, měl jsem s ní u ženských úspěchy. Takhle jednou po práci, míním, že to bylo na jaře, jsem s velkou námahou nakoupil nedostatkové ovoce a šel za Václavem Havlem na internu do nemocnice Pod Petřínem. Prý už mu je po tom zápalu plic lépe a může přijímat návštěvy rodinných příslušníků a přátel. To jsem se dozvěděl od Aničky Šabatové.

Maroda jsem našel na nemocniční chodbě, kterak tam seděl obklopen chumlem přátel a rodinou na bílé lavici, celý chudák zbědovaný a hubený. Tak jsme tiše kecali o všem možném, anžto v nemocničním županu obejdovali na chodbě dva „důkladně zamaskovaní“ tajní. Já marodovi předal ovoce, však Václavovi to radost neudělalo. Olga mne poprosila, abych skočil do pokoje Vaška a vyčistil jeho stolek a lůžko od alkoholu. Podala mi velkou igelitovou tašku a řekla: „Jiří, hlavně se tam dostaň nenápadně, ať nemá Vašek žádné podezření.“ S tím, že si musím odskočit na záchod jsem úspěšně dorazil do jeho pokoje a začal důkladně očisťovat jeho nemocniční lůžko od pekelného zlořádu.

Jen pod matrací bylo na dvacet lahviček tvrdého alkoholu, pod polštářem jich bylo napěchováno pět a noční stolek byl nacpán chlastem, že mi ta igelitka od Olgy nestačila. Nakonec jsem ty l „vitamínové“ dárečky od jeho přátel musel cpát do služebního kabátu. Už jsem se chtěl vydat z pokoje nazpět na chodbu ku přátelům, když tu znenadání stál u mne Václav, který asi vytušil, co jsem s jeho ženou upekl za lumpárnu! Řekl jsem mu: „Vašku, Václave, to Tvoje dušinka Olga nařídila, já za nic nemohu, s ní si to vyřiď. Uznej, ten chlast Tě zničí, a potom, vždyť jsi vážně nemocen a potřebuješ se především uzdravit. Havel na mne vrhl prosebné oči: „Jirko, nech mi tu alespoň jednu malou lahvinku, prosím, chceš, abych Tě poprosil na kolenou, nech mi tu jen jednu jedinou“. Těm jeho smutným kukadlům alkoholika se prostě nadalo odolat a jednu láhev rumíčku jsem mu strčil pod polštář. Celý příspěvek

Co dluží běloch černochům?

Řekl to moc hezky, ačkoliv ta část o vzdělávání, je na úkor bělochů v USA, snižování nároků atd..

Stejný problém máme i u nás, všichni jistě víme 🙂 Je zvláštní, že toto etnikum, je zde déle, než třeba Vietnamci a přesto oni umí líp mluvit, posílají děti do škol, mají práci i když někdy nejde ruku v ruce se zákony… Ukazuji spíš na to soužití s tamním obyvatelstvem.

Ročně stát vynaloží tolik financí z našich kapes, tolik organizací, co Vám pomáhá a Vy stále pláčete, neschopni sami něco udělat. Taky proč, že… Když to doteď funguje dobře bez toho, aby „člověk“ hnul prstem.

https://svobodny2prostor.wordpress.com/2011/07/18/jake-to-je-ucit-cerne-studenty/

https://svobodny2prostor.wordpress.com/2011/09/19/rasove-miseni/

Petr „PÍNO“ Ondruš se vrací…

http://aktin.cz/clanek/2004-petr-pino-ondrus-se-vraci-startovka-ufc-a-dalsi

Kitartás!

a v české verzi, pokud si snad někdo nemohl vybavit 🙂

K poctě bílým lidem

s titulky